Klusák píše: "Připadám si, jako když mě známí pozvou na návštěvu, a sotva přijdu, strašně se pohádají. Nevíte přesně kvůli čemu, není na to pěkný pohled, tak tam tak sedíte." Ano, řeč je o sporu mezi mnou a redaktory, kteří minulý týden dali až na pár výjimek výpovědi.
Je to nemilé. Pro mě, pro redaktory, výhledově i pro čtenáře a pro celý Respekt. Je to nemilé i pro náš blogovací systém. Klusákovo přirovnání je trefné a já se cítím podobně zahanbeně jako hostitelé, kteří dlouho lákali milé hosty na návštěvu, a když ta návštěva konečně přišla a pohodlně se posadila, tak hostitelé třískají nádobím a hrají hostům nepěkný tyjátr. Takže promiňte.
Na druhou stranu, co může být pro blogery lepšího než taková vzpoura v názorovém týdeníku? Není snad snem každého blogera zaznamenávat bouřlivé události, komentovat je, provokovat a vyvolávat diskusi? Pamatuji se, že jsme si někdy ve čtvrtek večer s Adamem Javůrkem přes ICQ nebo Skype psali, že jsme zvědaví, kdy se ke krizi v redakci objeví na blozích první články. "Teď se ukáže, jestli jsou to opravdoví blogeři," odpověděl jsem mu. Za pár hodin mi od Adama přišla zpráva: "Jsou to blogeři!", a odkaz na první text od Petra Olmera. V neděli večer mi hlásil, že víc než polovina textů na blogovací "homepage" se týká Respektu.
Vím, všeho moc škodí, a jsem proto rád, že v pondělních textech už zase převažují nová témata. Za sebe mohu slíbit, že se pokusíme vnitroredakční krizi vyřešit co nejdřív, a hlavně tak, aby to bylo ve prospěch Respektu i čtenářů. Blogovacího systému se tenhle poprask vlastně netýká. Takže ještě jednou: děkujeme za návštěvu, udělejte si pohodlí a bavte se. A na trochu toho domácího násilí nehleďte.