K čemu je bezpečnostní instruktáž, kterou pasažérům před vzlétnutím předvádějí letušky? Zachránily informace o kyslíkových maskách či záchranných vestách už někomu život, anebo jde jen o zbytečné divadélko, které kdysi nějaký úřad vymyslel (možná jen proto, aby vykázal nějakou činnost), a od té doby je všude na světě povinné? Toť otázka. Jasné jsou dvě věci: že většina cestujících letuškám stejně nevěnuje nejmenším pozornost (tedy pokud zrovna nejsou mimořádně atraktivní) a že letecké společnosti nemluví tak docela pravdu. Tvrdí to aspoň britský časopis Economist.
V prvním záříjovém čísle otiskl text fiktivního hlášení, kterým by se na cestující obrátila letecká společnost, kdyby k nim chtěla být zcela upřímná. Mimo jiné v něm stojí: "Pro naši společnost Veritas Airways je vaše bezpečnost tím úplně nejdůležitějším. I když to vlastně není tak úplně pravda. Kdyby to byla pravda, sedadla by byla natočena proti směru letu. Je to běžné ve vojenských letadlech, protože je to tak bezpečnější v případě nouzového přistání. Ale pak by si asi těžko někdo koupil naše letenky a my bychom zkrachovali. (…) Pod sedadlem najdete záchrannou vestu. Teď ji nevyndavejte. Vlastně na ni můžete úplně zapomenout. V případě přistání na vodu by se musel stát nevídaný zázrak. Počet úspěšných přistání, která se povedla velkým letadlům na vodní hladinu, je v historii letectví rovný nule."
Vtipné a trefné, doporučuji přečíst celý text. Nepochybně je úspěšný nejen u čtenářů britského týdeníku, ale také u internetových uživatelů. U nich ovšem poněkud narazil: zdá se totiž, že lidé trpící pteromeranofobií (viz seznam fobií) si nenechají jen tak věšet bulíky na nos. A už vůbec nehodlají připustit, aby nějaký ekonomický týdeník loboval za odstranění záchraných vest z palub dopravních letadel. Dokonce vzniklo heslo na internetové encyklopedii Wikipedie, podle kterého není úspěšné nouzové přistání na vodě vůbec takovou výjimkou, jak tvrdí Economist. Zajímavé je, že podle Wikipedie se toto tvrzení objevilo v Economistu už v článku v roce 2002. "Záchranné vesty nmají jiný účel, než aby se pasažéři cítili lépe," citoval týdeník experta na bezpečnost létání.
Nechme to tak. Nemá smysl chtít za každou cenu vědět, kdo má pravdu. Osobně mi záchranné vesty pod sedadly nijak nevadí, a byť mě jejich existence znervózňuje (minimálně když si je letušky teatrálně navlékají), tak budu úplně spokojen, když se nikdy v životě nedozvím, jestli letadlo může, anebo nemůže přistát na vodní hladině. Ne snad že bych trpěl výše zmíněnou fóbií. Vůbec ne! V letadle se chovám nenuceně až statečně. Zeptejte se té ženy. Ano, myslím tu, která mě nedávno potkala v metru a spiklenecky na mě zamrkala. A když jsem se zatvářil zmateně, naklonila se ke mě a řekla: "Vy si mě už nepamatujete? Přece jste mě jednou v letadle při startu držel za ruku!"
Ach ano.