Už brzy budeme moci aspoň některé návrhy představit. Doufáme, že to pro čtenáře – kteří proměnu Respektu očekávají netrpělivě a někteří možná i nervózně – bude příjemné překvapení. Dobrou zprávou je, že všechny návrhy, které se nám v soutěži sešly, jsou kvalitní. I kdybychom si hodili kostkou, nemůže se stát, že se moc spleteme. Nebo se nám to aspoň tak zdá. Logickou nevýhodou je pak to, že rozhodování je velmi obtížné. V každém návrhu se nám něco líbí a proti každému máme drobné výhrady. Jak vybrat ten, o kterém budeme moci bez váhání říct, že je nejlepší?
Rozhodnutí padne v prvním týdnu školního roku. Doufám, že bude dobré. A i když to nejtěžší začne pak (detailní příprava nové makety Respektu stránku po stránce), bude to svým způsobem úleva. Soutěž se nakonec protáhla na tři kola. Abychom se rozhodli kompetentně, požádali jsme o názor na pět soutěžních návrhů řadu expertů i zkušených mediálních profesionálů. A jejich verdikty jsme testovali na respondentech reprezentujících cílovou skupinu našich čtenářů. Ale rozhodnout se nakonec budeme muset sami.
Minulou sředu jsem návrhy ukázal investorovi Zdeňkovi Bakalovi a ve čtvrtek je odvezl ukázat majoritnímu vlastníku Karlu Schwarzenbergovi. Celý týden trávil ve Vídni, takže jsem za ním jel tam. Krátce po deváté ráno se mi v centru podařilo zaparkovat v podzemní garáži a vytočil jsem na mobilním telefonu Schwarzenbergovo číslo.
"Skvělé, že jste dorazil," znělo přivítání. "Kde jste?" Pohlédl jsem na nejbližší tabulku s názvem náměstí. "Jsem na Georg Coch Platz," řekl jsem. "Prokristapána. To jste skoro na druhém konci Vídně. Proč jste nepřijel ke mně?" Odpověděl jsem něco v tom smyslu, že jsem ve Vídni dlouho autem nebyl a že jsem rád, že se mi podařilo dostat vůbec do centra. A dodal jsem, že ani nevím, jskou má adresu. "Samozřejmě Schwarzenberg Platz," ozvalo se ve sluchátku.
Ach ano, mohlo mě to napadnout. Kéž by byl život vždycky tak jednoduchý.