Reklama
 
Blog | Miloš Čermák

Důvěřujeme hodinkám, holínkám a … a třeba kolínkám

Zatímco v Americe jsou podle několik let starého průzkumu novináři méně důvěryhodní než prodejci ojetých atomobilů, v Česku lidé věří médiím víc než například odborům, policii nebo církvím. Tedy pokud naopak my uvěříme jednomu z posledních průzkumů veřejného mínění CVVM. Zda mu máme věřit, není jasné, protože o výzkumnících veřejného mínění se v tomto průzkumu neříká nic. Bohužel. Až mě některý z nich v budoucnu osloví, celkem rád bych se k tomu vyjádřil.

Jestli Centrum pro veřejné mínění ve svém průkumu nazvaném „Důvěra společenským institucím“ něco zkoumalo, pak jedině to, jak velkou pitomost dokáží média v Česku spolknout. Ukázalo se, že když se opentlí zajímavým titulkem (třeba „CVVM: Češi nejvíc věří médiím“, případně „Nejméně věrohodné jsou odbory a církve“), a prošpikuje spoustou čísel, tak dokáží spolknout všechno. I s navijákem.

Zprávu o zmíněném výzkumu vydala v pátek ČTK, na svém serveru České noviny ji pak až do večera měla zařazenou v kolonce „hlavní události“. Český rozhlas ji citoval v pátek večer ve zpravodajském pořadu Ozvěny dne, z deníků ji následující den převzala například MF Dnes.

Nelze se zbavit dojmu, že výzkum mohl vymyslet a zrealizovat jen naprostý šílenec. Už ta otázka, s kterou výzkumníci v září 2006 oslovovali lidi: „Řekněte prosím, důvěřujete a) soudům, b) policii, c) armádě, d) tisku, e) televizi, f) rádiu, g) odborům, h) církvi?“ Je to podobné, jaky by se například ptali: „Máte rádi a) znojemskou pečeni, b) blondýnky, c) finskou stranu Praví Finové?“

Reklama

Neuvěřitelné je, že takto koncipovaný průzkum provádí CVVM už řadu let.

Není jasné, proč mezi „společenskými institucemi“ chybí třeba „pošta“, „červené autobusy“ nebo „meteorologové“. A už vůbec není jasné, jak důvěru mezi takto nesourodě vybranými „institucemi“ (Je tisk vůbec institucí? A co ho v této souvislosti činí významnější institucí než třeba venkovní reklamní plochy?) lze porovnávat.

Mechanismus důvěry tisku je přece úplně jiný než třeba důvěry církvím. Navíc, tak jako se na noviny nemá smysl ptát těch, kteří neumějí číst (v Česku zanedbatelná menšina), tak je celkem zavádějící ptát se na vztah k církvím těch, kteří nevěří v Boha (v Česku významná většina). Atakdál. Jistě, můžeme tvrdit, že se rádio těší ve společnosti větší důvěře než policie. Ale asi si těžko zapneme rádio v momentě, když nám zloději vlezou do baráku. A nejspíš to neudělá ani oněch 12 procent lidí, kteří podle výzkumu CVVM důvěřují rádiu víc než policii.

Autoři průzkumu možná namítnou, že důvěru vybraných institucí neporovnávají oni sami, nýbrž novináři, kteří jejich průzkum interpretují. Ale není to pravda. V tiskové zprávě CVVM je například věta: „Ještě nižší důvěru než policie mají v české společnosti odbory, jimž věří pouze necelá třetina občanů.“ Skoro se nabízí otázka, jak jsou na tom nebozí policisté, kteří se zároveň organizují v odborech. Ale na to raději nepomyslet. 

CVVM je výzkumným oddělením Sociologického ústavu Akademie věd. Na rozdíl od konkurence, kterou tvoří soukromé firmy, by tak nemuselo poutat pozornost médií nesmyslnými a o ničem nevypovídajícími průzkumy. Faktem je, že to často dělá, a tak jsme se například díky CVVM už v roce 2002 dozvěděli, že si Češí váží víc kosmonauta Remka než svatého Václava.

Ale zpátky k tématu. Média by pro svou důvěryhodnost udělala nejvíc, kdyby tyto a podobné bláboly ignorovala.