Reklama
 
Blog | Miloš Čermák

Benefity článků s opožděnou polentou … vlastně pointou

Pointy novinářských textů najdeme obvykle na jejich konci. Ovšem ne vždy. Jsou články, které žádnou pointu nemají (protože ji autor nevymyslel), a pak jsou také články, jejichž pointu najdeme v článku jiném. Otištěném třeba až za několik dní. To je příklad sobotního komentáře Lidových novin, který si vzal na paškál bývalého premiéra Paroubka a jeho vášeň pro cizí slova.

Kde se vzala, je jasné. Jiřímu Paroubkovi se nelíbí jeho mediální obraz burana, a tak při každé příležitosti zdůrazňuje svou sečtělost, lásku k umění či časté návštěvy opery. A například cizí slova používá ve svých proslovech a replikách tak často, že není divu, že se vždy tak úplně netrefí do jejich skutečného významu.

Naposledy ho novináři kritizovali, když slogan z billboardu ironizujícího Mirka Topolánka (věrný manžel a moudrý vůdce) označil za "zajímavý oxymoron". Nelíbilo se to ani Ondřeji Neffovi v Neviditelném psu, ani Martinu Zvěřinovi v již zmíněném komentáři v Lidových novinách. Oxymoron – jak zjistí každý, kdo nahlédne například do internetového slovníku – je "spojením dvou slov, jejichž význam se navzájem vylučuje".

Asi všichni chápeme, co měl Jiří Paroubek na mysli: totiž že slova "věrný", "moudrý" a "Topolánek" nejdou tak úplně dohromady. Mohl říct: "Dobře víme, jak je to s tou Topolánkovou věrností, no a když se ještě napíše, že je moudrý, tak je to vážně bžunda." Jenže Paroubek chtěl být za chytráka a nazval to oxymoronem.

Reklama

Za chytráka chtěl být i komentátor Lidových novin. V jeho komentáři stojí: "Když mluvil pan Paroubek o benefitu (což je česky vyhynulá skupina rostlin), dalo se to ještě považovat za odpudivou politicko-ekonomickou hantýrku. Horší už bylo, třeba když označil Jiřího Šedivého za presumptivního ministra, což mělo patrně znamenat předpokládaný, avšak znamenalo domnělý." Celkem slušné umytí expremiérovy hlavy.

To by ovšem nesměl platit zákon novinářské schválnosti. A ten jasně říká, že když někoho kritizujeme (za nevzdělanost, nepozornost či ledabylost), tak je téměř jisté, že se v témže textu dopustíme stejného poklesku. Přesně to se stalo Martinu Zvěřinovi, mému bývalému kolegovi, a jednomu z nejvzdělanějších novinářů, s kterými jsem kdy pracoval. Benefit totiž může být lecčím, rozhodně ne však "vyhynulou skupinou rostlin".

A tak o tři dny později v novinách – v rubrice Opravy a upřesnění na straně 10 – čteme: "V komentáří Martina Zvěřiny Presumptivní vzdělanec (LN 16.9., str.2) bylo nikoliv vinou autora uvedeno, že cizí slovo benefit označuje ´vyhynulou skupinu rostlim´. Tu přitom označujeme termínem ´benetit´." Chce se říct: neměl být součástí této "opravy" cosi jako náznak omluvy člověku, kterého se původní text týkal? Neměl autor "oprav a upřesnění" přece jen upřesnit charakter článku, ve kterém k záměně benefitu a benetitu – té na první pohled banální chyby – vlastně došlo?

Myslím, že přesně tohle lidem na novinách vadí. Že na prestižním místě (v tomto případě mezi komentáři vyjadřujícími názor listu na straně 2) z někoho udělají blbce, a když se spletou, tak to o pár dní později spláchnou několikařádkovou omluvou uprostřed novin. A není důležité, že se to zrovna týká Jiřího Paroubka, který si sprosté a podpásové údery zaslouží, protože jich sám rozdává nepočítaně. Jde o princip.

Ale nad čím zůstává rozum stát, je formulace, že v textu bylo cosi "chybně uvedeno" (všimněte si trpného rodu!) "nikoliv vinou autora".  To už chce pořádnou fantazii! Dopsal autorovi jeden z hlavního argumentů do jeho verbálního výprasku někdo jiný? Pohybují se snad v komentátorském oddělení Lidových novin zlovolní našeptávači? Anebo šlo o "nezaviněnou chybu" v duchu sportovní terminologie, a v uvedeném komentáři si ji "vynutil" například tlak blížící se uzávěrky?

Nevíme. Kdybych se nebál sžíravé kritiky, došel bych asi k závěru, že "napsat něco chybně nikoliv svou vinou" téměř zavání oxymoronem. Ale protože nemám zájem o potíže, tak jen napíšu, že je to  … něco jako hovadina.