Reklama
 
Blog | Miloš Čermák

O českých novinách, maskovaném komentáři a analýze v převleku

Dva pozoruhodné texty uveřejnily české deníky před volbami. „V den senátních a obecních voleb to vypadá pro sociální demokraty neobyčejně bledě,“ začíná svůj text šéf názorové rubriky Tomáš Němeček v Hospodářských novinách. „Paradoxně v nejhorší pozici je vítěz nedávných sněmovních voleb – Občanská demokratická strana. (…) Naopak snad lepší pozici pro tyto volby si nemohli přát sociální demokraté,“ píše šéf domácího oddělení Lukáš Dolanský v Lidových novinách. Ano, tady něco nehraje. A nepomáhá ani fakt, že zatímco první text nese nálepku „komentář“, tak ten druhý je zase označen za „analýzu“.

Když jsem pracoval jako šéfkomentátor v deníku, tak se mě lidé často ptali, jaký rozdíl mezi komentářem a analýzou vlastně je. „Dobrá otázka,“ odpovídal jsem. „A chcete slyšet odpověď, jak je v učebnici žurnalistiky, anebo jak je to doopravdy?“

Teoreticky je komentář textem, který obsahuje názor autora. Čtenáři s ním mohou buď souhlasit, anebo nesouhlasit. Ano, k některým názorům lze dojít logickou úvahou a mohou být výsledkem autorovy analýzy. Ale ne všechny. Ani ta nejpřesnější úvaha vás nedovede k přesvědčení o tom, jestli existuje Bůh, jestli jsou správné potraty nebo jestli stát spravují obecně lépe spíše konzervativci, anebo socialisté.

Analýza je oproti tomu textem, který čtenářům usnadní, aby si názor udělali sami. Názor na výše zmíněné problémy lze opřít o různé analýzy. Nepochybně lze udělat ekonomickou analýzu, z které vyplyne, že principy zastávané konzervativci obvykle vedou k většímu hospodářskému růstu a tedy i prosperitě. Ale zrovna tak lze jistě udělat sociální analýzu, která zase bude říkat, že vláda socialistů sníží chudobu a zmenší rozdíly mezi bohatými a chudými. Záleží na čtenáři, který aspekt je pro něj důležitější a která analýza bude jeho názor formovat. Poctivá analýza je co nejúplnějším a zároveň nejpřehlednějším souborem faktů k danému tématu.

Reklama

Z toho vyplývá, že analýza je zpravodajským žánrem. Zní to jako formalita, ve skutečnosti to má však zásadní význam. Dnešní žurnalistika trvá na důsledném odlišování zpravodajských a názorových textů. Ve většině novin jsou komentářům vyhrazeny speciální stránky, jasně oddělené od zpravodajství. V Americe je to dokonce tak, že komentátoři jsou od redakce odděleni nejen na papíře, ale i ve skutečnosti. Mají například kanceláře v jiném patře než zbytek redakce. A nejsou podřízeni šéfredaktorovi, ale přímo vydavateli.

Ne tak analytici. Protože jejich texty obsahují výhradně fakta, a nikoliv „pouhé“ názory, mohou jejich texty vycházet kdekoli. Třeba i na první stránce. A tím jsme znovu u otázky, jaký je rozdíl mezi komentářem a analýzou. V český novinách nemusí být žádný. Analýzy jsou často jen převlečené komentáře. A naopak, místo komentáře s jasným a silným názorem mnohdy najdeme jen cosi jako analýzu. Jakoby se komentátor zalekl, jen poskládal fakta a čtenáři řekl: Udělej si názor sám.

To je tak trochu případ komentáře Tomáše Němečka. Čtenáři ekonomicky zaměřeného, a z logiky věci spíše pravicového listu se v něm nedozvědí, jestli mají volit spíše socialisty, nebo ODS, případně kandidáty menších stran. Němeček pouze poznamenává, že ODS má šanci na „velké vítězství“, kterým nazývá zisk 14 z 27 senátorských křesel, jež jsou ve hře. Pak by totiž ODS senát ovládla. Němeček popisuje čtyři základní důsledky, které by to mělo. Ale tím také končí. Už nepíše „volte ODS, protože ovládnout senát je dobré“, ani „volte ČSSD a další strany, ať ODS senát neovládne“. Tenhle názor si musí každý udělat sám. Jinými slovy je jeho text typickou analýzou. Byť velmi dobrou a přesnou.

Naproti tomu je text Lukáše Dolanského analýzou jen proto, že ho tak redakce označila. Autor se věnuje faktu, že se volby konají v době politického patu, vyvolaného jarními volbami do sněmovny. Tvrdí, že zatímco v minulosti byly komunální a senátní „často podceňované“, tentokrát to bude jinak. Jenže to není analýza, ale názor. Dolanský nemá k dispozici žádná relevantní fakta, na jejichž základě by před otevřením volebních místností mohl tvrdit, že tyto volby berou lidé vážněji než ty předešlé. Je to tedy komentář, nebo přesněji prognóza.

Navíc, autor na podporu své teze cituje vyjádření politologa Pavla Šaradína pro Český rozhlas, který ve středu v Radiožurnálu řekl: „Doposud nemáme sestavenu vládu a řada analytiků kalkuluje s tím, že nějakým způsobem by se mohlo toto projevit i na těch výsledcích voleb.“ Tady Dolanský dělá tečku a končí uvozovky. Už nepíše, že Šaradínova hned další věta byla: „Já si to nemyslím.“ A následovalo vysvětlení, proč si politolog myslí něco jiného, což se však autorovi do analýzy nehodilo. To je zjevný novinářský faul, minimálně na žlutou kartu.

Kdybychom chtěli celou „analýzu“ shrnout do dvou vět, pak dojdeme k tomu, že ČSSD má silnou pozici, protože jde do voleb jako naprostý outsider, a tudíž nemá co ztratit. Sportovní terminologií může jen „příjemně překvapit“.

Je to stejné, jako kdyby Spartu Praha čekal zápas se Sokolem Lojovice, a sportovní novinář věnoval celou půlstranu tomu, jak je na tom Sparta mizerně, protože si fakt nemůže dovolit prohrát. A ještě to celé opatřil titulkem: „Sparta bojuje o vše. Na rozdíl od Lojovic.“

Ne, to není analýza, nýbrž spíše komentář před neobvyklým utkáním. A text lze číst také jinak: jako apel na fanoušky, aby neatraktivní zápas nepodcenili, a přišli ve stejném počtu, jako kdyby Sparta hrála s Barcelonou.

Nemůžu si pomoct a neskončit větou, kterou jsem napsal už tolikrát, že za jakékoliv její další otištění budu vracet honorář. Nebylo by lepší, kdyby před volbami mluvily noviny jasnou řečí?

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama