Když noviny zveřejnily v pondělí 28. srpna 2006 článek o nových okolnostech, které vyšly najevo při vyšetřování nedávno zmařeného pokusu o teroristický útok v Británii, dalo se čekat, že bude zajímat čtenáře právě v Británii. Jenže ti měli smůlu. Vydavatel New York Times se po dohodě s právníky dohodl, že dostojí anglickým zákonům, které publikování informací týkajících se neuzavřených kauz projednávaných u soudu zakazují. Byť v globálním světě a v zemi se svobodnými médii není něco takového vůbec jednoduché.
Papírové vydání New York Times z 28. srpna se v Británii vůbec neprodávalo, článek se neobjevil ani v deníku International Herald Tribune, který je považován za "evropskou edici" těchto novin. Na webové stránce byl text publikován, přečíst si ho však mohli pouze čtenáři mimo Británii. Kdo si stránku otevřel na počítači připojeném k Internetu přes některého z britských providerů, dozvěděl se pouze následující: "Tento článek není k dispozici. Na základě doporučení právníků není dostupný čtenářům nytimes.com v Británii."
New York Times využil k blokování stránky stejnou technologii, jaká se používá k přesnému cílení internetové reklamy. Zjednodušeně řečeno jde o software, který zjistí, odkud se čtenář na stránku připojuje, a podle toho zvolí odpovídající reklamu. Newyorčanům se tak nezobrazuje reklama na obchody či služby například z Londýna, a naopak. Aby se tento software mohl použít nejen pro reklamu, ale i obsah, zabralo prý programátorům jen několik hodin. "Nikdy nejsme šťastní z toho, když čtenářům musíme nějaký článek odepřít," řekl zástupce šéfredaktora Jill Abramson reportérovi svých novin, které o "cenzuře" samy referovaly. "Ale nakonec jsme se pro toto řešení rozhodli, protože to bylo lepší, než kdybychom ten článek na webu nepublikovali vůbec."
Blokování nebylo stoprocentně úspěšné. K textu se například bez problémů dostali britští zaměstnanci globálních firem, jejich interní počítačová síť je s Internetem propojena přes servery mimo Británii. Cenzurní zásah šlo obejít i jinak, například s využitím tzv. anonymizérů, které identifikaci uživatelů cíleně znemožňují. Je tedy otázka, jak by vydavatel New York Times uspěl u soudu, kdy by na něj britské úřady podaly žalobu. Navíc, text článku ochotně publikovaly mnohé další servery a ve zkrácené formě se objevil také v kanadském deníku Toronot Star. O způsobech, jak bylo možné blokování obejít, publikoval článek britský deník Guardian.
Dnes už je text přístupný opět všem čtenářům, včetně britských.